Z čeho jsou skleněné závěsné stěny vyrobeny?
Zářící, moderní a krásné skleněné budovy jsou ve velkých městech k vidění. Kdo vynalezl vnější stěny budov, jako je tato?
Rozmarní lidé jsou ve skutečnosti nejkreativnější lidé. Původní význam slova okno je „díra ve zdi“. V roce 1919 chtěl někdo rozšířit skleněné okno donekonečna, nebo dokonce vyměnit celou stěnu. Tento muž je německý architekt Mies van der Rohe, jeden ze čtyř nejznámějších moderních architektů na světě v polovině-20. století. V roce 1921 Mies vyrobil model svého rozmarného nápadu – vnější stěny celé budovy byly vyrobeny ze skla a nazval ji „Skleněná budova“. Tvrdil, že okno a stěna budou spojeny do jednoho a skleněná vnější stěna bude průhledným oknem i pevnou stěnou.
Miesova "Skleněná budova" byl jen nápad. V roce 1976 slavný čínský-americký architekt IM Pei proměnil Miesův nápad ve skutečnost a postavil 60-patrovou věž Hancock Tower v Bostonu v USA. Toto je mrakodrap se skleněnou vnější stěnou. Tato nová budova, která je zcela průhledná a má vnější stěnu-jako zrcadlo, je poutavá. Okamžitě to vyvolalo senzaci ve Spojených státech i ve světě. Skleněná vnější stěna se nazývá skleněná závěsná stěna a Mies je známý jako otec skleněné závěsné stěny.
Dobré časy však netrvaly dlouho a chvála Hancock Tower se rychle změnila v kritiku. Za pouhé 3 roky bylo rozbito více než 2 000 juanů! Krásné vysoké budovy jsou plné děr. To proto, že sklo není dostatečně pevné a stejně tak ocelový rám, který sklo nese. Po pěti letech renovace byly „jizvy“ na vnější stěně Hancock Building konečně zaceleny.
V posledních desetiletích se neustálým zlepšováním kvalita skleněných závěsných stěn výrazně zlepšila: Za prvé, „temperované“. Rázová houževnatost tvrzeného (tepelně{1}}zpracovaného) skla je 3 až 5krát vyšší než u běžného skla, a i když se rozbije, rozbije se pouze na malé kousky skla bez ostrých úhlů. Druhý je „dutý“. Vytvoření dvojitého-skla (nebo dokonce trojitého{7}}skla) a naplnění suchým vzduchem nebo inertním plynem mezi dva kusy skla může výrazně zlepšit tepelnou izolaci, tepelnou izolaci a zvukovou izolaci. Podle měření je při venkovní teplotě -10 stupňů teplota před jednovrstvým skleněným oknem -2 stupně, zatímco vnitřní teplota při použití trojvrstvého izolačního skla je 13 stupňů. Je třeba zdůraznit, že vzduch plněný do izolačního skla musí být suchý, aby se zabránilo kondenzaci vodní páry na vnitřní vrstvě v zimě a ovlivnění průhlednosti. Třetí je „dvojité stříbro“. Na skle jsou naneseny dva extrémně tenké stříbrné filmy. Toto "dvojité stříbrné sklo" může dobře propouštět viditelné světlo, ale odráží sluneční tepelné záření (infračervené paprsky). V horkém létě dokáže dvouvrstvé dvojité stříbrné izolační sklo propustit 90 % viditelného světla a blokovat 90 % slunečního záření.
Vylepšená skleněná závěsná stěna má nový vzhled a je velmi oblíbená, s "nekonečnou scenérií uvnitř i vně". Zvenčí se zdá, že-výšková budova má na sobě krásný skleněný kabát; když vejdete do budovy, světlo je průhledné, všude jsou "velké obrazovky" a za oknem můžete mít panoramatický výhled na nekonečnou scenérii. Během dne je interiér světlý, což výrazně snižuje spotřebu elektřiny na umělé osvětlení; v noci je skleněná závěsná stěna zcela průhledná a budova se stává „Křišťálovým palácem“, což vám poskytne další okouzlující výhled na jasně osvětlené město, které nikdy nespí.
Díky těmto výhodám v architektonickém designu se skleněné závěsné stěny rychle staly populárními po celém světě. Manhattan v New Yorku, Ginza v Tokiu, Causeway Bay v Hong Kongu a Lujiazui v Pudongu v Šanghaji se staly místy, kde se shromažďují budovy se skleněnými závěsy. Přestože skleněné záclonové stěny vstoupily do Číny teprve v roce 1984, za něco málo přes 20 let se Čína stala světovou jedničkou v „země skleněných záclonových stěn“: plocha skleněných záclonových stěn vyletěla na 200 milionů metrů čtverečních, což představuje 85 % z celkového počtu; Čínská výroba skla pro závěsné stěny představuje 75 % světové produkce. Samotná Šanghaj má více než 3000 budov s nádhernými skleněnými závěsnými stěnami.
Skleněné závěsové stěny však mají také nedostatky: zaprvé, ačkoli se kvalita skla výrazně zlepšila, nedokáže eliminovat jev samo-výbuchu. Aby se zabránilo „skleněnému dešti“ padat z nebe a nezranit chodce, jsou kolem budov se skleněnými závěsy obvykle zřízeny zelené pásy; za druhé, intenzita odrazu skleněných záclonových stěn je asi 10krát vyšší než u běžných dekorativních materiálů a výsledné „světelné znečištění“ poškodí lidské zdraví. Proto je stanoveno, že obytné budovy a školní budovy nesmějí používat skleněné obvodové stěny.
